Žít život koňmi
Na začátek bych vás všechny chtěla pozdravit. Příběh, o kterém vám budu psát, je sice plný emocí, ale také krásný v tom, že byl zasvěcen koním. Říká se, že začátky jsou vždycky těžké, ale tento začátek života takového byl ještě těžší než si myslíte.
Být profesionálním jezdcem dostihů, tedy žokejem, chce dřinu a pýli a když jí člověk nemá, tak to hold nejde. Sen, který si muž jménem Jirka vysnil se mu splnil, ale tak jak si ho snil určitě nebyl. Mládí si užíval jako každý jiný, jeho táta ho učil milovat zvířata tak, aby ho měli rádi i oni, samozřejmě to tak bylo i u koní. Díky podpoře u rodiny dosáhl toho, čeho chtěl, dostal se na tu školu, kterou chtěl a užíval si mladí.
Ale jak se říká, všechno netrvá věčně a všechno také jednou končí. Jirkův sen se mu stal noční můrou. Na škole, kterou miloval až doposud, začal být od ostatních spolužáků utlačován a šikanován. Proto také hned jak od maturoval odešel a víckrát se tam nevracel. Po škole, jak už to tak bývá, šel do učení, tedy na praxi.
Dostal se do stáje plné plnokrevníků, tak jak si to vysnil! Byl rád, to ano, ale né tak jako dříve. Byl to samozřejmě skvělý jezdec, s velkou nadějí do budoucna. Ale když nedostanete lepšího koně, nikdy se nedostanete o krok dál. A tak to taky bylo v Jirkově případě. Ale po čase se vše obrátilo k lepšímu.
Z Jirky se stal lepší jezdec než si doposud všichni mysleli a tak na stoupil na Start Velké Pardubické osobně. Do čtvrté překážky to šlo všechno jak mělo, ale pokaždé rok co rok se přes Taxis nedostal. Nikdo netuší, čím to mohlo býti, jestli Jirkou, koněm nebo oběma. Jirka byl po každém dostihu smutný, a tak si jednoho ošklivého rána sbalil své věci a odešel z dostihového světa navždy!
Ale i tak zůstal ve světě koní. A to je na tomto příběhu to krásné, že i když se mu nedařilo, tak jak si přál, u koní zůstal nadále a nezanevřel na ně! A také to, že nikdy netvrdil, že to byla chyba koně a to bylo pokaždé slovo velkého koňáka!